Království Bahrajn, jeho lidé, příroda a historie
Malý, ale strategicky významný a bohatý Bahrajn, oficiálně Bahrajnské království, je ostrovní země v Perském zálivu mezi Katarem a Saúdskou Arábií (organizované výlety do měst Al Khobar a Al Ahsa). Souostroví o rozloze 760 km² se skládá z 33 přírodních ostrovů a desítek dalších umělých ostrovů. Hlavním městem je Manáma.
Geografie Bahrajnu
Souostroví leží v relativně mělké zátoce (Bahrajnský záliv). Největším ostrovem, který zabírá 83 % rozlohy souostroví, je 48 km dlouhý a 16 km široký ostrov Bahrajn. Jeho většinu pokrývá plochá a pustá pouštní pláň, která se zvedá k nízkým centrálním pahorkům. Nejvyšším bodem je 134 m vysoký Džabal ad-Duchán („hora Kouře“). V jeho blízkosti se nachází většina ropných vrtů v zemi.
Mezi významnější ostrovy ještě patří Muḥarraq a Sitrah (oba propojené s Bahrajnem hrázemi) a dále ostrovy Ḥawar poblíž pobřeží Kataru. S pobřežím Saúdské Arábie spojuje Bahrajn impozantní, 25 km dlouhý most Krále Fahda, soustava mostů, viaduktů, hrází a umělých ostrovů.
Bahrajn – 5 000 let historie „perly Perského zálivu“
• Už ve třetím tisíciletí př. n. l. se na území Bahrajnu rozvíjela starověká civilizace Dilmun, čile obchodující ve zlatě a perlách mezi Mezopotámií (dnešní Irák) a údolím Indu (Pákistán a Indie).
• V roce 600 př. n. l. se Bahrajn stal součástí Babylonské říše, o 200 let později podlehl Alexandru Velikému a pod jménem Tylos se připojil k Makedonské říši.
• V 7. století vládce Bahrajnu přijal islám a až do 18. století se jeho podmanitelé měnili. V roce 1783 převzala kontrolu nad Bahrajnem rodina Chalífovců, která je u moci s krátkou přestávkou dodnes.
• Ve 30. letech 19. století se Bahrajn stal britským protektorátem na základě bahrajnsko-britské smlouvy, zaručující britskou ochranu v případě války nebo pirátství. Po stažení Britů z Perského zálivu vyhlásil Bahrajn v srpnu 1971 nezávislost.
• V roce 600 př. n. l. se Bahrajn stal součástí Babylonské říše, o 200 let později podlehl Alexandru Velikému a pod jménem Tylos se připojil k Makedonské říši.
• V 7. století vládce Bahrajnu přijal islám a až do 18. století se jeho podmanitelé měnili. V roce 1783 převzala kontrolu nad Bahrajnem rodina Chalífovců, která je u moci s krátkou přestávkou dodnes.
• Ve 30. letech 19. století se Bahrajn stal britským protektorátem na základě bahrajnsko-britské smlouvy, zaručující britskou ochranu v případě války nebo pirátství. Po stažení Britů z Perského zálivu vyhlásil Bahrajn v srpnu 1971 nezávislost.
Lidé Bahrajnu, jejich kultura a náboženství
Domorodí Bahrajnci tvoří sotva dvě třetiny populace, zbytek jsou imigranti a „gastarbeiteři“ převážně z Íránu a jihovýchodní Asie. Oficiálním náboženstvím Bahrajnu je islám (80 % obyvatel), žije zde i 10 % křesťanů a zbývajících 10 % obyvatel vyznává jiná asijská nebo blízkovýchodní náboženství.
Bahrajn je konstituční monarchie, v čele stojí král Hamad bin Ísá Ál Chalífa. Panovník jmenuje předsedu vlády, 23členný kabinet i dvoukomorový zákonodárný sbor.
Obyvatelé Bahrajnu neplatí daně z příjmů, mají štědré sociální zabezpečení a bezplatnou lékařskou péči i veřejné vzdělávání, které je povinné pro všechny děti od 6 do 14 let. Díky tomu je drtivá většina populace gramotná. Bahrajn se pyšní nejvyšší mírou gramotnosti žen v Perském zálivu.
Bahrajn je konstituční monarchie, v čele stojí král Hamad bin Ísá Ál Chalífa. Panovník jmenuje předsedu vlády, 23členný kabinet i dvoukomorový zákonodárný sbor.
Obyvatelé Bahrajnu neplatí daně z příjmů, mají štědré sociální zabezpečení a bezplatnou lékařskou péči i veřejné vzdělávání, které je povinné pro všechny děti od 6 do 14 let. Díky tomu je drtivá většina populace gramotná. Bahrajn se pyšní nejvyšší mírou gramotnosti žen v Perském zálivu.
